Jako malá holčička jsem si s oblibou hrála na louce u lesa na víly a vymýšlela si vlastní příběhy. Žila jsem ve světě dětské fantazie, bezstarostnosti a naivity. Mé dny byly naplněné smíchem, tancem, zpěvem a nekonečnou představivostí.
Pak přišlo období, které tiše oznámilo konec mého dětství. S prvními známkami proměny v ženu se ve mně něco zastavilo. Stála jsem na prahu nového světa, ale netušila jsem, jak do něj vstoupit.
Přečíst celý příběhZobrazit méně
Mé měnící se tělo mi připadalo cizí. Pozornost mužů ve mně probouzela spíš strach než radost. Ze všeho nejvíc jsem toužila schovat se zpátky do svého bezpečného světa plného knížek, fantazie a dětských snů. Chtěla jsem zůstat tou malou holčičkou, která věřila, že na louce u lesa opravdu žijí skřítci a víly.
Anorexie ke mně nejprve přišla tiše. Ne jako nepřítel, ale jako moudrá průvodkyně, která šeptala, že ví, co je pro mě nejlepší. Slibovala bezpečí, dokonalost a pocit, že budu konečně dost dobrá. Věřila jsem jí.
Jenže její něžný hlas se postupně proměnil v neúprosného vládce. Během několika měsíců mi vzala nejen sílu těla, ale i klid duše. Zůstalo vyhublé tělo, které se nepřestávalo třást zimou, oči plné slz a mysl uvězněná v nekonečném počítání kalorií. Přestávala jsem vnímat svět kolem sebe. Každý den se měnil v tichou bitvu, která mě vyčerpávala do posledního zbytku sil.
Dovolte mi, abych se vám představila. Jmenuji se Simona Vavrošová. Jsem psycholožka a psychoterapeutka, která provází lidi na jejich cestě z poruch příjmu potravy, úzkostí a traumat zpět k sobě samým. Vedle své profesní role jsem také mámou, a právě mateřství mě naučilo dívat se na lidskou zranitelnost i sílu s ještě větší pokorou.
Moje cesta uzdravení byla trnitá. Zažila jsem na ní mnoho pádů a chvil, kdy jsem nevěřila, že existuje nějaké světlo na konci tunelu. Ale právě tato vnitřní proměna byla mým největším učitelem.
To, co dnes předávám dál, nevychází jen z knih nebo studia Psychologie. Jedná se o vlastní prožitou zkušenost, doplněnou o roky praxe, terapeutických výcviků a hlubokého porozumění lidské duše.
Mnoho mých klientek kráčí po cestách, které jsou mi důvěrně známé. Znám jejich strach, tiché zoufalství i nekonečné vnitřní boje, protože jsem jimi sama prošla. Vím, jak vyčerpávající, vtíravá a lepkavá dokáže tato nemoc být, jak nenápadně proniká do každé myšlenky a bere člověku radost ze života.
Dnes už ale dokážu vidět, že i uprostřed bolesti se skrývaly důležité lekce. Nemoc mě učila větší laskavosti k sobě i k druhým. Ukázala mi místa, která ve mně dlouho čekala na přijetí, obejmutí a pocit bezpečí. Naučila mě rozpoznat, kdy místo tlaku potřebuji jemnost a kdy místo boje potřebuji spočinout.
A možná tou nejcennější lekcí bylo poznání, že skutečná síla nevyrůstá z dokonalosti ani z kontroly. Rodí se ve chvíli, kdy si dovolíme být opravdoví, přiblížit se druhým lidem a dát svým emocím prostor, aniž bychom je obraceli proti sobě.
Dnes provázím děti, dospívající i dospělé na cestě k většímu klidu, bezpečí a spojení se sebou samými. Ve své práci propojuji psychoterapii s hlubokým respektem k příběhu každého člověka.
Vedle individuální a rodinné psychoterapie přednáším a sdílím své zkušenosti s odborníky i širokou veřejností. Věnuji se tématům poruch příjmu potravy, mindfulness, regulace nervové soustavy i tomu, jak nacházet rovnováhu v době plné stresu. Součástí mé práce jsou také seberozvojové kurzy, ve kterých propojuji psychologii s vědomým pohybem a laskavým návratem k vlastnímu tělu.
Věřím, že každá nemoc v sobě nese příběh. Není jen tím, co bolí, ale i tichým voláním po změně. Zve nás, abychom pustili to, co už nám neslouží, a s větší jemností se navrátili k sobě, ke svému tělu, emocím i vlastnímu srdci. Zpátky domů.